Antonín Rejcha: Gusman

Antonín Rejcha: Gusman

Z cest po Španělsku

„… láska bez peněz, je láska beznadějná?“ Poslední dobrodružství slovutného Guzmána z Alfarache. Jak se vrátil do Toleda, tam se převlékl za velkého šviháka, aby přelstil svého strýce a dobyl zpět své jmění, čest i srdce ženy.

Volantes OrchestraRejchaklasicismusdivadloopera


Tereziánská zbrojnice, Olomouc

Příběh

Děj komické opery Antonína Rejchy Gusman (1816) je inspirován španělským pikareskním románem z přelomu 16. a 17. století od Matea Alemána.

Autoři francouzského libreta komické opery Egène Scribe a Jean-Henri Dupin se předlohou nechali inspirovat jen volně. Hlavní hrdina, Guzmán z Alfarache, přijíždí po letech zpět do rodného Toleda, aby pomstil příkoří, kterému byl vystaven, když mu chamtiví příbuzní upřeli dědictví po otci a vyhnali jej z města.

Touží se také setkat se svojí láskou z mládí, krásnou Lucií, osiřelou schovankou svého strýce lakomého klenotníka Bertranda. Pražský rodák Antonín Rejcha tuto komickou operu složil již jako uznávaný skladatel a učitel hudby v Paříži, kde se brzy stal i profesorem na konzervatoři. Ani jeho postavení mu však nepomohlo, aby se dílo dostalo na operní podium.

Roli Guzmána psal na tělo pro slavného barytona Jeana-Blaise Martina, ten ji však zpívat nechtěl a nikdo jiný toho zřejmě schopen nebyl. Po 205 letech tak zazní komická opera ve světové premiéře.

Obsazení

  • Roman Hoza – Guzmán z Alfarache, pícaro (šibal)
  • Tadeáš Hoza – Pedrille, jeho společník
  • Václav Barth – Bertrand, bohatý zlatník a strýc Guzmána
  • Dagmar Šašková – Lucie, neteř pana Bertranda
  • Michal Marhold – Cuistador, hospodský / Corregidor, příbuzný Bertranda
  • Michael Robotka – Cobardo, ženich Lucie / Algasil, příbuzný Bertranda
  • Kamila Zbořilová – teta Ragonda, příbuzná Bertranda
  • Barbora Garzinová – teta Clorinda, příbuzná Bertranda
  • Veronika Manová – umělecká vedoucí
  • Volantes Orchestra
  • Veronika Manová – hudební nastudování 
  • Tomáš Studený – režie
  • Sylva Marková – scéna a kostýmy
  • Ondřej Zunt – světla
  • Studio Volantes – produkce
  • Jana Franková a Veronika Manová – rekonstrukce partitury
  • Jana Franková, Veronika Manová a Tomáš Studený – textová a dramaturgická úprava

Historický kontext

Přestože měl za svého života i po něm Rejcha značný vliv na několik generací hudebních skladatelů, z jeho učebnic se učilo kromě Francie, také v Itálii a v celém středoevropském prostoru díky včasným překladům do němčiny, v moderní době je jeho odkaz objevován postupně.

 Až v posledních letech jsou na koncertní pódia uváděny jeho dříve neznámé kusy, které dokazují Rejchovo skladatelské mistrovství. V tomto kontextu je výjimečným počinem scénické provedení Rejchovy komické opery Gusman d‘Alfarache v rámci Olomouckých barokních slavností, a to ve světové premiéře. Tato komická opera zkomponovaná v Paříži v roce 1816 totiž nebyla za skladatelova života provedena a dochovala se do dnešní doby pouze fragmentárně. Její rekonstrukce tak jedinečným způsobem zpřístupní českému publiku scénickou tvorbu Antonína Rejchy, která dosud patří k nejméně známým z jeho skladebného odkazu.

Jako výsledek spolupráce muzikologů s tvůrci inscenace bude představena dosud neznámá Rejchova komická opera v podání předních interpretů s mezinárodním renomé.

Slovo k rekonstrukci od Jany Frankové

Dochovaná podoba Rejchovy komické opery neumožňovala její kompletní scénické provedení bez rozsáhlejší rekonstrukce. Z původní jednoaktové komické opery se dochoval pouze fragment partitury vlastnoručně napsaný Antonínem Rejchou a dnes uložený ve sbírkách Francouzské národní knihovny v Paříži, původní libreto se nedochovalo.

Pro účely rekonstrukce tak byla použita upravená verze libreta. Autoři libreta, Eugène Scribe a Jean- Henry Dupin, totiž po zamítnutí kusu v divadle Feydeau text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, tedy mluvené komedie se zpěvními čísly zpívanými na známé melodie. Takto upravené dílo mělo premiéru 22. října 1816 v pařížském Théâtre du vaudeville a dochovalo se z něj tištěné libreto.

Z porovnání této verze libreta s dochovanou partiturou Rejchovy verze je zřejmé, že úprava libreta nebyla nijak rozsáhlá, kromě změny jmen některých postav byl děj zjevně zachován a to dokonce včetně doslovného textu jednoho z ansámblů. Pro potřeby provedení před českým publikem byly mluvené texty přeloženy z francouzštiny a dramaturgicky mírně upraveny.

Nad rámec ouvertury a devíti dochovaných zpěvních čísel z Rejchovy partitury Gusmana byla opera doplněna áriemi a ansámbly ze dvou dalších skladatelových komických oper z téhož období: Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816), a to zejména s ohledem na chybějící árii Lucie, Betranda a závěrečný ansámbl.

U nově vložených zpěvních čísel bylo třeba upravit text a částečně i instrumentaci, v případě závěrečného ansámblu jsme zvolili variantu českého textu z pera režiséra Tomáše Studeného, která uzavírá celý příběh v odkazu na tradici závěrečných vaudevillů komických oper.

Kontaktujte nás

Neváhejte nás kontaktovat.