Karl Ditters: David

Doubravka Součková se narodila v roce 1993 v Hodoníně. V roce 2015 absolvovala na brněnské konzervatoři, kde byla žačkou Blanky Morávkové. V rámci operního studia tu ztvárnila například roli Yum-Yum v opeře Mikado Arthura Sullivana, roli Hany v melodramu Zdeňka Fibicha Štědrý den a sopránové sólo v kantátě Svatební košile od Bohuslava Martinů. Absolvovala také mistrovské pěvecké kurzy v Karlových Varech u prof. Jürgena Hartfiela, maestra Antonia Carangela a dirigenta Františka Drse a dále mistrovské kurzy Adama Plachetky a Kateřiny Kněžíkové v Litni. V roce 2015 byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění, kde se dále vzdělává pod vedením sopranistky Heleny Kaupové. Pro komorní operu JAMU nastudovala role Koloraturní sopranistky v opeře Impresario v koncích Domenica Cimarosy, Královny noci v Mozartově Kouzelné flétně, Chytračky ve stejnojmenné opeře Carla Orffa a Zuzanky v Mozartově Figarově svatbě. Získala ocenění řady soutěží, například Soutěžní přehlídky konzervatoří v Pardubicích, Pěvecké soutěže Olomouc či Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde získala i několik vedlejších ocenění. V Národním divadle Praha vystupuje jako Oscar ve Verdiho Maškarním plese, Jano v opeře Její pastorkyňa, Číšníček ve Výletech páně Broučkovy Leoše Janáčka, První žínka v Dvořákově Rusalce a Královna noci v Mozartově Kouzelné flétně. V divadle J. K. Tyla v Plzni se představila v roli Ofélie v Thomasově opeře Hamlet, za kterou byla nominována na Cenu Thálie. S touto rolí hostovala také v německém Krefeldu. V Plzni dále ztvárnila Iliu v Mozartově Idomeneovi, Micaelu a Frasquitu v Bizetově Carmen. V Národním divadle moravskoslezském debutovala v roli Juliette ve stejnojmenné opeře Bohuslava Martinů, za kterou je nominována na Cenu Jantar.

Aco Aleksander Bišćević se narodil ve Slovinsku. Nejprve studoval hudební pedagogiku na univerzitě v Lublani a poté pokračoval ve studiu zpěvu a cembala na Universität Mozarteum v Salcburku. V červnu 2014 dokončil magisterské studium zpěvu u Bredy Zakotnik a KS Elisabeth Wilke. Zúčastnil se mistrovských kurzů u Jamese Taylora, KS Angeliky Kirschlager, Bernardy Fink, Thomase Mosera, KS Christy Ludwig, Helmuta Deutsche a dalších. Ve Slovinsku vedl Komorní sbor Aeternum, s nímž v roce 2005 získal ocenění jako nejslibnější mladý sbormistr, v rámci slovinské národní soutěže Slovenian National Choral Competition. V roce 2008 získal za svoji práci se sborem studentskou Prešerenovu cenu – nejvyšší ocenění udělované studentům ve Slovinsku. Při práci s komorním sborem Aeternum kladl zvláštní důraz na barokní hudbu. Absolvoval semináře sborového dirigování u Gunnara Ericssona, Andrease Ebyho a Ragnara Rasmussena. Bišćević je také držitelem několika prvních cen v soutěžích ve hře na klavír, cembalo a varhany. V poslední době spolupracuje s několika hudebníky světového formátu, jako jsou Irena Grafenauer, Mate Bekavac, Davide Lattuada a Joanna Kamenarska.

Jako člen Světového sboru mládeže vystoupil mimo jiné v rámci zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Pekingu. Dále byl členem Salzburger Bachchor, kde působil také jako korepetitor u Marca Minkowského, a členem Arnold Schönberg Chor pod vedením Nikolause Harnoncourta a Claudia Abbada. Jako cembalista a klavírista absolvoval řadu koncertů v Německu, Rakousku, Maďarsku, Slovinsku, Itálii, Srbsku, Dánsku a Nizozemsku.

Na operní scéně pak Aco Bišćević debutoval v roli Triqueta v Čajkovského Evženu Oněginovi v roce 2009, na Universität Mozarteum v Salcburku. V roce 2010 zpíval roli Amoretta v Orfeovi a Euridice (J. J. Fux), na festivalu Styriarte, pod vedením Jordiho Savalla. V říjnu 2011 nastudoval roli Acise v Händelově opeře Acis a Galatea, v Prinzregententheater v Mnichově. Na jaře 2012 vystoupil s Reinhardem Goebelem na koncertu sólových kantát pořádaném Bachovou společností Bachgesellschaft Salzburg. Pravidelně vystupuje v různých komorních formacích. V září 2013 vystoupil na Schubertově festivalu v Bad Gasteinu s Cameratou Salzburg a Gérardem Korstenem. V rámci Salcburského festivalu se v roce 2013 zúčastnil projektu Mladí pěvci a vystoupil v představení Die Zauberflöte a v představení pro děti Die Entführung aus dem Serail. V květnu 2014 zpíval roli Merkura v Rameauově opeře Castor et Pollux v Komische Oper Berlin. V únoru 2015 Aco Bišćević debutoval v milánské La Scale, v inscenaci Soldaten Bernda Aloise Zimmermana, pod vedením Ingo Metzmachera. Na jaře 2015 zpíval Evangelistu s Vittoriem Ghielmim v Londýně, Salcburku a na Thüringer Bachwochen. Bišćević se poté úspěšně zhostil role Triqueta v německém Giessenu a Pluta v Offenbachově Orfeovi v podsvětí ve slovinské Lublani. Na jaře 2017 se představil v roli prince Ramira v Rossiniho opeře La Cenerentola ve Slovinském národním divadle v Lublani. Ve své dosud nejnáročnější roli se Bišćević představil jako Orfeus ve francouzské verzi Gluckovy opery Orfeus a Eurydika, v rakouském Innsbrucku. V současné době zpívá La Resurrezione in giessen jako San Giovanni a interpretuje Schubertovy písně, při kterých se sám doprovází na klavír, jak tomu bylo běžné v historii.

Sopranistka Helena Hozová pochází z Poličky. Zpěv studovala na pardubické konzervatoři a na hudební fakultě JAMU v Brně. Absolvovala stáž na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech v operní třídě Christiane Hossfeld a interpretaci staré hudby pod vedením Ludgera Rémyho. Účastnila se řady mistrovských kurzů osobností operního světa, jako je T. Krause, F. Proietti, A. Carangelo, G. Beňačková nebo J. Protschka.

Spolupracovala s Moravskou filharmonií Olomouc, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Jihočeskou komorní filharmonií, Karlovarským symfonickým orchestrem nebo soubory Les Gouts Réunis (Luxembourg), Barocco sempre giovane a Ensemble Inégal.

V současnosti Helena Hozová spolupracuje především se souborem Collegium 1704, jenž se specializuje na provádění děl staré hudby. Jako sólistka se představila na festivalech Salzburger Festspiele, Chopin a jeho Evropa ve Varšavě, Smetanově Litomyšli, Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě, v koncertní řadě Most Praha-Drážďany, v Theater an der Wien, v koncertní síni Zarydadye v Moskvě nebo v Centro Nacional de Difusón Musical v Madridu.

Zpívala roli Nicandra v opeře Arsilda Antonia Vivaldiho v režii Davida Radoka pod taktovkou Václava Lukse ve Slovenském národním divadle, Royal Opera Versailles, Opera de Lille, Grand Théatre de Luxembourg a Théatre de Caen.

Společně s kytaristkou Irenou Sedláčkovou vystupuje v uskupení Duo Nana, které se zaměřuje na interpretaci skladeb současných českých autorů.

Pro Český rozhlas natočila Sedm písní na slova F. L. Čelakovského od Pavla Haase, Zpíváno dětem a Květomluva od Luboše Sluky a pro Českou televizi Jazzovou mši Karla Růžičky Celebration Jazz Mass.

V roce 2019 absolvovala s uskupením Duo Siempre Nuevo koncertní turné s písňovými cykly A. Dvořáka, L. Janáčka, M. de Fally a J. Rodriga v Portugalsku, Brazílii a Peru.

První zkušenost se zpěvem získal v dětském sboru Kantiléna při Filharmonii Brno.

V roce 2004 nastoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval u Mgr. Petra Julíčka, poté klasický zpěv na bratislavské VŠMU pod pedagogickým vedením mim. prof. Hany Bandové-Štolfové, ArtD. V roce 2013 ukončil studium na pražské HAMU u MgA. Martina Bárty. Od roku 2013 je hostem Janáčkovy opery Brno, také spolupracoval s Národním divadle v Praze, Národním divadlem Moravskoslezským v Ostravě, Operou diversou nebo Komorní operou JAMU.

Je laureátem mnoha tuzemských i mezinárodních pěveckých soutěží. Od roku 2011 absolvoval několik ročníků barokních interpretačních kurzů v Holešově pod vedením polského kontratenora Jakuba Burzyńského a v roce 2013 také u Adama Plachetky. Od roku 2016 sám na těchto kurzech vyučuje. S Adamem Plachetkou v roce 2016 spoluúčinkoval na Hudebním festivalu Znojmo v opeře Don Giovanni v roli Masetta. Téhož roku a následně o dva roky později participoval po boku Vojtěcha Dyka jako sólista a člen street choiru na provedení Mše Leonarda Bernsteina.

Vystupoval také na koncertech a prestižních hudebních festivalech u nás i v zahraničí (Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Italie a Francie). Od roku 2010 je kmenovým členem a sólistou souboru Czech ensemble baroque, se kterým natočil již několik CD. Věnuje se převážně interpretaci staré a soudobé hudby a je jejím vděčným a vyhledávaným interpretem.

Věnuje se také skladatelské činnosti. Základy kompozice získal u Jarmily Mazourové a skladatelské řemeslo dále prohlubuje samostudiem skladeb mistrů minulých dekád a staletí.

V minulosti pořádal mnoho autorských programů jako např. Čierná zem, Modlitba za zítřek, Chléb náš ve zdejší, Domov je tam daleko, daleko, daleko, Duality, (D)Obrovský Skácel a další. V roce 2013 zkomponoval minioperu pro slavnostní zakončení Týdne kávy v Brně a v roce 2014 uvedl část minioprery Hra génia na festivalu Vokál fest. Věnuje se převážně psaní komorních děl.

Jeho hudebně-dramatická balada Ztracený byla v roce 2019 uvedena na koncertu k výročí devadesátin spisovatele Milana Kundery v rámci Mezinárodního festivalu slovanské hudby v Ostravě.

Britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický i moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.

Její taneční, sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves a bylo úspěšně uvedeno na festivalech ve Švýcarsku, v Dánsku, v Holandsku, v Německu, v Belgii, v Rumunsku, ve Slovinsku, v Skotsku, ve Francii, ve Finsku a v Anglii. Její sólo Tranzmutace v režii Jana Komárka získalo evropský Move-Award quality label. Bylo pozváno do Slovinska, do Holandska a do Španělska.

Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a z analýzy pohybu. S Collegiem 1704 vytvořila choreografii filmu Orfeo ed Euridice (Gluck) s Bejunem Mehtou v hlavní roli a režii opery Le Cinesi (Gluck). Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v Českém Krumlově, v Litomyšli, na festivalech v Německu, Slovinsku, Maďarsku a Polsku. Úzce spolupracovala se zesnulou francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Seoulu, v Londýně (Barbican), v Brooklyn Academy of Music v New Yorku a v Moskvě (Bolshoi Theatre).

Andrea vytvořila choreografii pro operu Arsilda, v produkci Collegia 1704, dirigent Václav Luks, režisér: David Radok. Po úspěšné premiéře v SND v Bratislavě se opera hrála v Lille, Lucembusku, Caen a Versailles a byla velmi oceněna kritikou (Divadelní ocenění sezony DOSKY: 5 cen). Loni Andrea byla pozvaná Galerií hlavního města Prahy k uskutečnění projektu Light Underground: světelné umělecké intervence s tanečními performancemi v románských a gotických sklepních prostorách Domu U Kamenného zvonu. Na podzim vytvořila vlastní inscenační projekt Celestial Odyssey se světelným designérem Janem Komárkem a s cembalistkou Monikou Knoblochovou. Andrea působí také jako herečka ve filmu, například Guillermo del Toro: Blade 2, Hellboy; Roman Polanski: Oliver Twist.

Veronika Manova se intenzivně věnuje historicky poučené interpretaci od roku 2005, kdy byla přijata ke studiu hry na barokní housle na Highschool of Arts Utrecht v Holandsku. Magisterské vzdělání dokončila na Royal Conservatoire v Haagu pod vedením Pavlo Beznosiuka a Kati Debretzeni se specializací na pozdně klasicistní a raně romantickou interpretaci. V roce 2008 byla přijata do Barokního orchestru Evropské unie (European Union Baroque Orchestra), se kterým se zúčastnila turné po Evropě pod vedením Enrica Onofriho a Roye Goodmana. Díky podpoře Nadačního fondu na podporu vážné hudby strávila v rámci postgraduálních studií rok na Guildhall School of Music and Drama v Londýně, kde dostala příležitost prohlubovat své znalosti raně romantické estetiky s důrazem na aplikaci teoretických znalostí na interpretaci hudby Ludwiga van Beethovena a Antonína Rejchy. V roce 2012 jakožto účastník Ann and Peter Law OAE Experience Scheme koncertovala s Orchestra of the Age of Enlightenment pod vedením takových osobností jako sir Simon Rattle, Steven Isserlis a Margaret Faultless.

Pravidelně spolupracuje s ansámbly Collegium 1704, Luthers Bach Ensemble, Czech Ensemble Baroque, v letech 2016-2019 působila jako koncertní mistr v souboru Ensemble Damian. Je zakládající členkou Rejchova kvarteta, které se specializuje na interpretaci hudby pozdního klasicismu a raného romantismu. Věnuje se spartaci a dobové rekonstrukci děl 17. a 18. století.

Ema Mikešková (*1987) vyrůstala v Ostravě, kde absolvovala Janáčkovu konzervatoř a gymnázium ve třídách Karla Brii a Petra Šumníka. Společně se skladatelem Pavlem Helebrandem a choreografkou Terzou Vejsadovou se jako dirigentka podílela na projektech zaměřených na integraci handicapovaných. Ve studiu pokračovala na HF Jamu v Brně ve třídě prof. Rostislava Hališky a odb.as. MgA. Rastislava Štúra. Absolvovala dirigentské kurzy s Moravskou filharmonií Olomouc a kurzy dirigenta Szolta Nagye. Spolupracovala například s Moravskou filharmonií Olomouc, Plzeňskou filharmonií, Janáčkovou filharmonií Ostrava, komorními soubory HF JAMU a výzkumným projektem operního divadla Vchod. Působila také jako asistentka dirigenta v opeře Národního divadla Brno. Momentálně působí ve Slezském divadle Opava a především v Městském divadle Brno, kde je již dvanáctou sezónu. Mimo dirigentskou praxi se věnuje také pedagogické činnosti a jazzovému zpěvu.

Volantes Orchestra, tedy Létající orchestr, vznikl jako základna pro profesionální umělce věnující se historicky poučené interpretaci. Jakožto rezidenční orchestr Olomouckých barokních slavností se specializuje na provozování hudby od baroka po raný romantismus, nebrání se však ani počinům na poli soudobé hudby. Svůj repertoár čerpá převážně z českých a moravských hudebních archivů a v obnovených světových premiérách tak přináší jedinečná díla mající vysokou kulturní i společenskou hodnotu.

Členové orchestru se v minulých letech zapojili do mezinárodního projektu Conventus Quatuor, kde ve spolupráci s ansámbly ze zemí Visegrádské čtyřky premiérovali jak Schmelzerovy serenáty, tak i symfonickou tvorbu A. Cibulky, A. Rejchy nebo F. Lessela.

https://www.volantes.cz/cs/orchestra

https://artedeisuonatori.pl

SOCIETAS INCOGNITORUM je brněnský vokální kvintet, který se zabývá téměř převážně interpretací hudby 16. a 17. století. Založen byl v roce 1998 jako profesionální sólový ansámbl. Poněkud složitějším názvem byl ansámbl obdařen na svém vůbec prvním koncertě, a protože nechtěl rozšiřovat řady "Music", "Capell" a "Ensemblů", už si jej ponechal.*. Soubor zpočátku repertoárově vyrůstal na dílech předních renesančních a raně barokních skladatelů (Gesualdo, Hassler, Monteverdi, Schütz,..), posléze se však jeho pozornost obrátila jiným směrem. Začal vyhledávat a objevovat autory, jejichž život a tvorba úzce souvisí s českým a moravským regionem, avšak kteří zůstali dnešní veřejnosti - a to i odborné - zcela utajeni.

Díky badatelské činnosti uměleckého vedoucího MgA. Eduarda Tomaštíka, Ph.D. tak ansámbl ve spolupráci s Českou televizí a rozhlasem novodobě premiéroval skladby z hlavních moravských center: Olomouc, Mikulov, Kroměříž, Jindřichův Hradec, aj.

Objevil tak řadu skvostných špičkových děl, která jsou přinejmenším na stejné (ne-li vyšší) úrovni jako díla jejich světově proslulejších kolegů. Právě tato činnost je pro soubor charakteristická a velmi ceněná v odborných kruzích. Dnes tyto skladby tvoří širokou repertoárovou základnu ansámblu, s níž podnikl nespočet světových novodobých premiér a v tomto počínání hodlá také pokračovat s řadou dalších unikátních titulů, které má nyní k dispozici. Název souboru tímto navíc získal nový rozměr - s trochou nadsázky se dá říct, že Societas Incognitorum představuje širokému obecenstvu jakousi "společnost neznámých" vynikajících autorů, kteří však nepochopitelným řízením osudu neprávem zapadli v toku času.

*Mimochodem - Societas Incognitorum (v překladu Společnost neznámých) v minulosti skutečně existovala - tento spolek (celým názvem Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis) byl založen moravským baronem Josefem Petrášem v r. 1746 v Olomouci pro podporu umění a nejmodernějších myšlenek jak na poli vědeckém tak kulturním. Sdružení pokrokově smýšlejících učenců se stalo vůbec prvním svého druhu na území Rakouska.

Rocc vystudoval operní režii na JAMU v Brně, postgraduálně studoval scénografii v Curychu a v Offenbachu nad Mohanem. Jako režisér a výtvarník vytvořil více než 50 operních produkcí a spolupracoval s národními divadly v Praze, Brně, Ostravě, Lublani (Slovinsko), Rize (Lotyšsko), Vroclavi (Polsko) a s Operou Bergen (Norsko). Jeho práce byla prezentovaná na mnoha mezinárodních festivalech. Speciální Roccovou profilací je současná opera, je zakladatelem a uměleckým vedoucím „opery povera“. V sezoně 2008/09 byl zástupcem uměleckého šéfa a v letech 2009–11 uměleckým šéfem Janáčkovy opery NDB. 2011–13 působil jako umělecký šéf Státní opery Praha, která se v lednu 2012 propojila s Operou ND v Praze. 2013–19 byl uměleckým šéfem Opery ND v Lublani. V roce 2018 bylo Roccovi uděleno Uznání významných uměleckých děl, jedná se o nejvyšší umělecký titul Univerzity v Lublani odpovídající vědeckému doktorskému titulu. Je docentem v oboru operního herectví na Hudební akademii v Lublani a členem odborných porot na mezinárodních pěveckých soutěžích doma i v zahraničí. V Olomouci je stálým hostem, v roce 2019 pro Olomoucké barokní slavnosti s Veronikou Manovou, coby hudební vedoucí, inscenoval 2 kantáty J. H. Schmelzera.